K obrazovkám našich čtenářů posíláme první článek, jenž je zaškatulkován do rubriky První dojmy. Jak název této rubriky napovídá, právě do ní budeme škatulkovat články, v nichž se hromadně pitvá, pochvaluje, polemizuje či plive nad anime, z něhož bylo odvysíláno teprve pár dílů a náš názor tak ještě není plně uhněten. Zejména přihlédneme-li k tomu, že na prvních dílech si zpravidla dávají tvůrci zejména záležet, aby si seriál získal svého diváka, není rozhodně od věci podělit se s čtenáři o neopracované dojmy, respektive po skončení seriálu porovnat počáteční dojmy s těmi koncovými, jak moc se změnily, či nezměnily.

Pojďme se tedy podívat na očko seriálu Blood Lad, jehož hlavním hrdinou je upír s příznačným jménem Charlie Blood Staz a poněkud nepříznačnou zálibou ve videohrách, anime a manze. Jeho láska k lidskému světu je ještě tím víc umocněna, když se do jeho světa dostane pohledná dívka Fuyumi, ovšem poté, co Fuyumi zabije masožravá kytka, se Charlie rozhodne přivést ji zpět k životu stůj co stůj.

Jak to vidí Babu?

Téma upírů je nejen v anime kultuře natolik profláklé, že je třeba vymyslet něco trochu originálního, pokud tvůrce netouží po tom, aby jeho dílo spadlo do škatulky „sice je to o ničem, ale upíři jsou sexy, a to se počítá!“. V anime Blood Lad, vycházející ze stejnojmenné mangy, se sází na komiku vyplývající ze střetu kultur. Téma démon v lidském světě tak úplně ojedinělé není, ale hlavní postava Staze je líčena s příjemnou nadsázkou, boří i tradiční upírské mýty o vyhýbání se česneku a svěcené vodě. Tady ale originalita končí a nastupuje plejáda shounen klišé (ač má anime podle MALu zařazení seinen, má silné shounen vibrace) postihující hlavně postavy, a výjimkou není ani Staz, obávaný boss podsvětí. Jeho alibi pro exkurzi do světa smrtelníků je záchrana „omylem zesnulé“ Fuyumi, což je typická kozatá školačka bez mozku. Nechybí ani dávný kamarád z dětství, rival a současně vlkodlak, a nějaká ta roztomilá tříoká zrůdička, která vtipně glosuje děj. Komedie je založená v podstatě na rozbouřených hormonech hlavních postav a obličejové deformaci. Animace ničím nevyniká, ale design postav je vyveden vcelku umně. OP i ED se mi líbí, jde o melodické skladby, které relativně dobře pasují k charakteru anime.

Prognóza? Vzhledem k hlášené délce sestávající z 10 dílů a stále ongoing předloze nelze čekat nějaké převratné dějové zvraty. Tímto se od Blood Lad dá čekat ještě 6 dílů velice nenáročné komedie, která možná náročnějším divákům už teď leze krkem, ale občasné vtipné hlášky a interakce mezi postavami dělají z tohoto anime vcelku snesitelnou podívanou.

Jak to vidí Hromino?

Rozpačitě. Na jednu stranu oceňuji fakt, že když už se tvůrci pustili do seriálu, v němž figurují v poslední době zejména dívkami toliko zbožňovaní upíři, neváhají vpravit do seriálu dávku nadhledu a z jejich pojetí upíra si udělat legraci. Co však Blood Lad v mých očích trochu zastiňuje, je jisté anime, které přímo vybízí ke srovnání, neboť se v něm pracovalo s velmi podobným materiálem, ovšem o mnoho lépe, než se zatím daří tvůrcům Blood Ladu, a jeho nedostatky tak jdou mnohem lépe vidět. Tím anime bylo Hataraku maou-sama! – opět tam byl ve skutečnosti hodný vládce nějakého světa démonů, který se dostane do lidského světa a poznává jej, důraz na komediální prvky (místy i parodie), malá špetka romantiky s lidskou dívkou a pár akčních momentů.

Blood Lad však oproti Hataraku nesází na komediální naturel postav, nýbrž výhradně na ksichtění, různé deformace obličejů, hysterické výlevy postav, blikající a mihotající se onomatopoeia a grafické zjednodušení komediálních scén. Na tom by samo o sobě nemuselo být nic špatného, ovšem Blood Lad na výše jmenované postupy sází tak nezdravě často, že jsem nejednou při sledování musel pochybovat, zda se tvůrci bez onoho ksichtění vůbec v nějaké komediální scéně obejdou, neboť na mě takhle humor mnohdy působil hodně vynuceně. Že by mě anime uhranulo třeba svou audiovizuální stránku, to říci nemohu (kvalita animace je imho na studio Brain’s Base hodně podprůměrná, opening mě zaujal trochu, ending a OST naopak vůbec), děj je dle očekávání slabší stránkou a postavy vesměs průměrně zpracované. Snad jedinou postavou, jejíž gagy mají docela dobrý timing a vtip, je trojoká lasička Mamejirou, u ostatních bych to viděl „jak kdy“.

Zatím tedy rozhodně nemůžu říct, že by u mě převládaly kladné dojmy. Budu ale možná trochu bláhově věřit, že příští epizody alespoň mírně vychýlí jazýček vah směrem ke kladným dojmům.

Jak to vidí Larky?

Dávno pryč jsou doby, kdy alespoň jednou za čas vyšel opravdu výrazný a hlavně vtipný reprezentant komediálních anime. Ať už je řeč o takových seriálech, jako byla Excel Saga nebo třeba Jungle wa itsumo Hare nochi Guu, díky jejich zasazení, scénáři, postavám a dialogům jste si mohli být téměř jisti, že se opravdu nasmějete.

Doba se ale změnila a komediální anime se dostaly do pochybné smyčky, ve které vládne generičnost, špatné dialogy, nudné postavy a vlastně nuda obecně. Jestliže jste třeba podle synopse před sledováním Blood Lad čekali, že právě on by to mohl alespoň částečně změnit, tak Vás budu muset zklamat. Nezměnil. Jen znuděně se do zmíněné smyčky začlenil. Věcí v něm je navíc špatně tolik, že mi na vypsání všeho tenhle omezený prostor stačit nebude, nicméně alespoň s některými základními problémy se Tě, milý čtenáři, budu snažit seznámit.

Co je tedy v Blood Lad špatně? Ani nevím, kde začít. Třeba postavy reprezentují ty nejprimitivnější anime archetypy, ať už je řeč o plaché, věčně se červenající Fuyumi, nebo třeba hloupoučké Mamejirou, která se odlišuje od x-krát viděného tak maximálně počtem očí, nikoliv však svým primitivním charakterem, který spíš jen rádoby vtipně hláškuje, než opravdu zajímavě hýbe se scénářem. A pak je tu ten upír. Je jasné, že čekat od upíra v anime nějaký charakterový ekvivalent někoho z kultovního VtM: Bloodlines by bylo čiré bláznovství, nicméně s takhle lajdácky napsaným hrdinou, jakým je hlupák Staz, se smířit nemíním. Chybí mu zajímavá vlastnost, je nesympatický a jeho hlášky ze zcela míjí komediálním účinkem. Nepříliš dobrému dojmu z něj nepomůžou ani v pozdějších fragmentech scénáře problémy s jeho sestrou a bratrem.

Scénář o lidské holce, která se dostane do světa démonů, ve kterém přijde o své tělo a fakticky se z ní stane také démon, není příliš originální. Vlastně není originální vůbec, podobných seriálů i z poslední doby je dost, vzpomeňme třeba na Hataraku maou-sama!. Jako kulisa pro komediální anime by to sice mohlo fungovat, to by ale musel Blood Lad splňovat ten naprosto nejzákladnější požadavek, která na takovýto typ anime mám, a to sice být vtipným. Za pět dílů jsem se dvakrát pousmál a jsem si jistý, že to není tím, že bych ztrácel smysl pro humor. Rádoby humorné scény stavějící na pitomě uřvaných protagonistech či zcela přízemním ecchi, kde nechybí ani houpající se dudy jedné z přítomných holčin, přičemž celou scénu doprovází onen imbecilní zvuk, který asi každý otaku zná, mi prostě nepřijdou vtipné. Stejně tak dialogy mi přijdou strojené, naprosto špatně napsané, vtipy slabě vypointované. Ničemu nepomáhá ani překvapivě slabá animace a špatná hudba.

Z toho, co jsem tu vypsal, je asi jasné, že Blood Lad mi přijde jako velký průšvih a velmi špatné komediální anime. Před sebou máme aktuálně pět dílů, a ze zkušenosti velmi pochybuji, že se něco změní k lepšímu. Ani vlastně teď sám nevím, jestli vůbec budu mít náladu to zjišťovat. Tím pádem je jasné, že do recenze se příliš nehrnu, nicméně od někoho z mých kolegů si ji rád přečtu.

Odkazy: aniDB | MAL | ANN 

• 
•