Konec roku 2013 se blíží, přátelé, a tak si říkám, že by bylo záhodno přispět ještě nějakou tou recenzí anime. Poslední dobou se nechlubíme zrovna kdovíjakou aktivitou, takže si myslím, že by recenze nějakého anime z letošní podzimní či letní sezóny zajisté bodla.
Vybral jsem si anime s názvem Učóten kazoku, což v doslovném překladu znamená Extatická rodina, leč já bych volil o něco volnější překlad Bláznivá rodinka. Kdo si přečetl naše dojmy z letní sezóny 2013, ten ví, že jsem tohle anime vyhlásil spolu s Gin no sadži za nejlepší anime letní sezóny. A jelikož jsem v dobrém rozpoložení a nechci si momentálně vybrat takové anime, nad jehož recenzováním by mi musely vztekem odletovat z úst sliny, vybral jsem si právě Učóten kazoku, ať vám trochu rozvitěji vysvětlím, proč právě tohle anime považuji za letní top.
Barevný, nápaditý a hravý opening s chytlavou písničkou, který se k tomuto anime krásně hodí.
Čistě slice of life?
V prvé řadě bych měl asi poznamenat, že Učóten kazoku je takovým typem slice of life, kde se nám vyskytuje nadpřirozeno. Konkrétně jde o krásný příklad urban fantasy, jehož hlavními protagonisty jsou tanuki a tengu, tvorové z japonské mytologie. Tento fakt určitě přidává už jen sám o sobě seriálu na atraktivnosti, ovšem zpočátku jsem se obával, že se ona atraktivnost po několika dílech změní v promarněné naděje. Nakonec se však ukázalo, že zbytečně – seriál dokáže ze svého mytologického potenciálu skvěle těžit.
Hlavním hrdinou je – jak už bylo výše naznačeno – tanuki Jasaburó Šimogamo, třetí ze čtyř synů starého tanukiho, na němž si pošmákla skupina takzvaných pátečníků (ne ne, Masaryk s Čapkem to nebyli). Coby tanuki na sebe může vzít rozličnou podobu, leč nejraději setrvává v těle lidském, oděn v ženský šat. Učí se u starého, mrzutého tengu, který vlastní prazvláštní létající salonek poháněný vínem, kamarádí s ženou, jež si říká Benten – postavou dvojtvářnou, která se od tengu naučila létat a zároveň patří mezi pátečníky, kteří spapali jeho tatíka –, kočkuje se s Ebisugawovými, zákeřnými, protivnými a mocichtivými příbuznými Šimogamů, snaží se vyjasnit okolnosti taťkovy smrti a taky musí řešit volbu nového „kápa” tanuki.
Inu, myslím, že po výše uvedeném nelze tak úplně říci, že lze seriál zaškatulkovat jen do žánru slice of life. Čistě takové to příjemné, lyrické slice of life Učóten kazoku rozhodně není, zvláště ne v druhé polovině, kde se ubere na žertovnosti a příběh spolu s atmosférou nabere trochu jiný rozměr. Nejde tedy o kousek, jenž by byl od začátku do konce prosycen jednoduchou, strnulou výstavbou děje, ale o dílo, které dovede diváka postupem času příjemně překvapit.
Postavy mají rozměr, díkybohu
Seriál přitom začíná poměrně nevinně a své příběhové nitky rozplétá jen velmi pomalu. Dalo by se říci, že prvních pár dílů je jen snahou o představení postav a navození příjemné atmosféry pomocí komediálního rázu. Tvůrci zde sází zejména na své nápady a odkazy na japonskou historii, tradice a skutečná místa v Kjótu, ale seriál přitom netrpí nějakou snahou o osvětu mytologických prvků směrem k různým weaboos z celého světa. To na mě na jednu stranu udělalo příjemný dojem, na druhou stranu na mě z úvodních dílů sršela zmatenost v tom, co vlastně chtějí tvůrci divákovi říci. Vtip sice úvodní díly mají, nápad taky, ale pod onou pěknou slupkou mi v seriálu něco chybělo. Možná nějaká celistvost, větší smysl dění? Možná taky něco jiného. Každopádně to něco jsem v seriálu našel. Sice až kolem toho pátého dílu, ale přece.
Stavebním kamenem Učóten kazoku jsou postavy. A jde o opravdu pevný kámen, díkybohu. Zejména výborně napsaná postava Benten znamená pro seriála veliký plus. Jde totiž o člověka, který má roli jakoby prostředníka mezi lidmi a tanuki, mezi nám známým světem a světem nadpřirozena, přičemž není ani v jedné skupině (tanuki, tengu, lidé/pátečníci) plně zakořeněna. Benten se proto chová mnohdy velmi nevyzpytatelně, a právě tento rozměr je na její postavě velmi zajímavý a divácky atraktivní. Za opětovnou zmínku určitě stojí ještě i Ebisugawovi, kteří jsou zejména v druhé polovině skvěle vykresleni jako záporáci. Na jednu stranu jsou pěkně namyšlení, hnusní a odporní, na stranu druhou mají jejich postavy své kouzlo a vtip. A záporáky s charismatem je potřeba vždy pochválit.
Ending je jednoduchý, hudba je velmi příjemná. Pohodovka.
V závěru opět vtip
Přestože však v druhé polovině seriálu trochu potemní atmosféra a začne přituhovat, je samotný konec opět naplněn uvolněnou atmosférou, nápady a vtipem. Nevím, zda měl být nápad s tramvají (zasvěcení vědí) úmyslnou aluzí na Totora, každopádně zdvihám palec nahoru.
Co se kresby týče, tak ta sice není nijak zvlášť detailní, ovšem i tak je pro oko velmi příjemná. Animace je plynulá, dabéři postav vhodně zvoleni, hudba velmi slušná a ústřední téma pěkně rytmické. Opening je krásně barevný a stejně jako samotné anime nápaditý, přičemž i použitá píseň se podle mě k seriálu hodí. Jako by i v ní byla taková hravost, žertovnost. Ending je sice ve srovnání s openingem o poznání prostší a skromnější, ale příjemná, pomalá znělka tento nedostatek dobře vynahrazuje.
Verdikt
Paráda. Učóten kazoku představuje na první pohled možná nikterak výrazné dílo, ale pokud se do jeho sledování ponoříte, dýchne na vás i přes pár menších zaváhání kouzlo nenuceného vtipu, výtečně napsaných postav, kopy nápadů a uvolněné, příjemné atmosféry. Studio P.A. Works mi tak předkládá další důkaz toho, že momentálně nemají na poli žánru slice of life konkurenta, což navíc i jejich další kousek z podzimní sezóny – Nagi no asukara – zatím jen potvrzuje.
8/10
