Co by si Japonci bez těch zvláštních, výstředních škol počali. No vážně, jmenujte mi nějaký rok, v jehož průběhu se nevyskytlo ani jedno anime, v němž by hrála roli nějaká velmi nezvyklá střední škola. Ať už je to škola kouzel, démonů, exorcistů, nindžů, jókai či kdovíčehodalšího, čas od času se vždycky na anime políčku nějaká najde. A anime Danganronpa, které vychází ze stejnojmenné hry původně jen pro PSP, rozšiřuje tuto řadu o další kousek.
Tentokrát se podíváme do prestižní střední školy, kam bylo pro letošní školní rok přijato patnáct studentů, z nichž každý je expertem v nějaké dovednosti, vlastnosti atd. Na tom by zas něco tak zvláštního nebylo, kdyby ředitelem školy nebyl sadistický medvídek Monokuma, který nové studenty ve škole uvězní a rozhodne, že jim dovolí opustit školu teprve poté, co ji úspěšně absolvují. Absolvovat školu lze však podle něj pouze zabitím jednoho ze svých nových spolužáků tak, abyste při vraždě nebyli nikým odhaleni. Pokud ostatní spolužáci vaši identitu odhalí, jste popraveni. Pokud se jim však pravou identitu vraha odhalit nepodaří, přežijete pouze vy a popraveni jsou ostatní. Jak to tedy celé dopadne?
Jak to vidí Babu?
Troufám si říct, že každou sezónu běží aspoň jedno anime s tématem „survival“ – tedy boj o přežití. Tenhle námět je velice vděčný, protože o dějové zvraty, sadismus a bezmoc není nouze. Tohle léto je tím anime Danganronpa (btw, jsem jediná, kdo nemá ani ponětí, co to jméno znamená a jak na to přišli?). A co nabízí? Tak v první řadě je to adaptace hry, což většinou nedopadá úplně nejlíp; ale aspoň to není otome hra (i když by to mohlo být docela zajímavé), což je první krůček k dobru. Funkci psychopatického šachového mistra zde plní naprosto ohavný medvídek Monokuma, jehož hlas a smích budete nenávidět po první sekundě. Co se týče dalších postav – máme tu otravného chlapce jako hlavní hrdinu (jehož punc slabomyslnosti ještě umocňuje, že mluví hlasem Shinjiho Ikariho), maidku s poker-face, inteligentního, ale nebetyčně arogantního synáčka z bohaté rodiny, otaku nebo taky crossdressera a všichni jsou potenciální vrazi. Postav je celkem 15 a hlášená délka anime je 13 dílů, tudíž téměř v každé epizodě zemře aspoň jeden ze študáků. Danganronpa má tedy poměrně zběsilé tempo, ale zase ne tolik, aby divák nestíhal sledovat a chápat, co se děje. Velkým pozitivem je nezvyklá promyšlenost a propracovanost jednotlivých vražd, které přeživší odhalují, což Danganronpu mírně povyšuje nad úroveň jednoduchých, ale zábavných vyvražďovaček. Téměř každá postava taky skrývá nějaké tajemství, proto všem radím – pro vaše vlastní dobro, NEČTĚTE spoilery.
Animace je… trochu přehnaná. Hlavně ve věci designu některých postav. Zajímavým, byť trochu nepochopitelným aspektem je převádění některých animovaných sekvencí přímo ze hry, což v konečném důsledku vyznívá poněkud psychedelicky – ale nemůžu říct, že to k Danganronpě nesedí. Hudba má většinu času trochu futuristický nádech a k celkové „náladě“ Danganronpy pasuje vcelku dobře.
Danganronpa rozhodně není žádné převratné ani dechberoucí dílo, což od ní určitě ani nikdo nečekal. U jejího sledování se ale zatím dobře bavím a těším se, co za zvraty přinesou další díly.
Jak to vidí Hromino?
Danganronpa je… divná. Překvapivě. Ale ne, teď vážně: když si zkouším představit, co se tak mohlo hnát v mozcích tvůrců Danganronpy, když ji vymýšleli, připomíná mi to scénu z druhého Slunce, seno…, kdy si Škopková vyměňovala se sousedkou Konopníkovou přes plot nejen názory a kde pronesla, že „když vy břízolit, tak my kachličky!”. Jako by tvůrci Danganronpy chtěli za každou cenu vyčnívat z kánonu her, potažmo anime – udělali ještě šílenější design postav, ještě šílenější zvláštní školu, ještě šílenějšího ředitele, ještě hysteričtější výlevy postav, ještě zaměnitelnějšího hlavního hrdinu, ještě více podojili koncept Battle Royale, ještě blablabla…, než tomu prostě bývá zvykem. Přehání se zde opravdu nemálo a ve velkém.
Přestože však dosud zním spíše negativně, musím u Danganronpy vyzdvihnout zejména jednu věc, a tou jsou přelíčení, kde se snaží studenti odhalit, kdo byl vrahem. Líbí se mi, že odhalování vraha není zpracováno úplně povrchně, ale že je takovému přelíčení věnována celá epizoda, kde studenti vlásek po vlásku rozplétají celý případ. Sice mi připadá, že se během těchto přelíčení zvedá IQ i těm nejzabedněnějším studentům aspoň o stovku, ale čert to vem, detektivní stránka prostě sluší Danganronpě nejvíce. Jenom je škoda, že i přelíčení je plno hysterických výlevů emocí, nevhodně zvolené hudby (která sama o sobě není špatná, ale prostě se k daným scénám málokdy hodí) a herního looku, který sice možná vypadá stylově, ale nijak nezvyšuje napětí diváka, naopak jej jen utvrzují v tom, že Danganronpa se prostě nedá brát vážně. Škoda. Přepálená blbina, to jest Danganronpa. Snad bude mít aspoň zajímavý, nápaditý konec… naivně doufám.
Díky za zprávu o stěhování, bez toho bych vás asi nenašla. :D Musím říct, že s vaším zhodnocením celkem souhlasím, není to nic převratného, ale přesto se každý týden těším na novou epizodu a třídní soudy jsou taktéž mojí nejoblíbenější části anime. Celkem mě ale baví i ohledávání mrtvol a hledání stop.
Myslím, že Danganronpu bych hodnotila lépe, kdyby si autoři odpustili ty rádoby vtipné vložky, které rázem ze scény, která působí i celkem „strašidelně“, udělají frašku. Některé scény jsou totiž podle mého názoru poměrně napínavé a pak do toho vskočí nějaká postava s nějakým přitroublým vtipem…
A samozřejmě bych taky ocenila, kdyby krev měla nějakou přirozenější barvu, ale s každým dalším dílem musím říct, že se to ke krapet šílenému designu postav celkem hodí. Ten přehnaný design postav mi ani nevadí, vlastně ho spíše vítám, protože kdyby každá postava nevypadala úplně jinak, tak si je ani nejsem schopna zapamatovat a rozeznávat je. :D
Co se týče spoilerů, na varování je pozdě, byla jsem tak zvědavá, že jsem se po desáté epizodě na spoilery podívala. Musím říct, že bych takový konec ani v nejmenším nečekala. Na určitou postavu jsem potom změnila názor o 180 stupňů. Stejně se ale na anime dokoukám, protože ten konec prostě chci vidět na živo.