Je tu začátek nového týdne, příhodná doba na nějaký nový článek. Odbyli jsme si první článek z „prvních dojmů“, zkusme si tedy odbýt i nějakou recenzi anime ze zimní sezóny. A jelikož jsme dosud podrobili recenzím a prvním dojmům jen samé bojůvky (víceméně), zkusíme to vzít protentokrát z druhé strany.
Dnes jsem si vzal pod drobnohled anime Tamako Market, které je příkladem anime spadajícího do žánru slice of life. Inu, byla ona tvůrci nabízená porce života chutnou záležitostí, nebo jsem byl ono sousto až do konce nucen znechuceně přežvykovat, abych jej v téhle recenzi konečně vyplivl?
Nu, odpověď na tuhle otázku není tak úplně jednoznačná. Nebudu tajit fakt, že vůči zástupcům slice of life nemám téměř nikdy nějaká přehnaná očekávání, neboť jen málokdy mě dokáže jejich děj a postavy uspokojit. Ono dá celkem rozum, že když se má obyčejnému diváku nabídnout příběh z každodenního života nějaké školačky, chce to nějakým prvkem seriál ozvláštnit, ať nezapadne do vod průměru, nudy a snadné zapomenutelnosti. Ony ozvláštňující prvky bývají sice všelijakého rázu, ale stejně ve značném množství případů seriálu vůbec nepomáhají, ba naopak – mnohdy představují zbytečný balast, kterým tvůrci někdy více, někdy méně šikovně kryjí děravost a nepropracovanost scénáře a postav. Že by Tamako Market byl čestnou výjimkou? Bohužel, není tomu tak.
Opening plný růžové, hvězdiček, poskakování Tamako a veselých lidí. Na můj vkus až moc přepálené.
All hail the Tamaya mochi!
Zkusme si tedy trochu rozebrat, kde vězí onen problém.
Asi nejdůležitějším nedostatkem je nepropracovanost postav a scénáře. Že v anime žánru slice of life nebývá děj kdovíjak propracovaný, mnohovrstevný a originální, to by se dalo snadno skousnout, kdyby jej vykompenzovaly aspoň zajímavé a propracované postavy – nebo naopak. Tady není ovšem nápadité ani jedno. Postav je sice velké množství, ale vyjma ozvláštňujícího prvku v podobě mluvícího ptáka Dery a Tamačiny sestry Anko jsou vesměs nezajímavé a povrchně zpracované. Hlavní hrdinka Tamako je sice milá a ochotná, ale jen tohle mi k dobře napsané hlavní postavě nestačí ani náhodou. Nemá žádný zajímavý atribut, kterým by byla výrazná a získala si mé divácké sympatie. Její kamarád Mochizou z konkurenčního obchůdku je taky fajn, Tamačiny kamarádky taky, Tamačin taťka, děda, prodavači taky… ano, všichni jsou prostě fajn, úsměvy od ucha k uchu a elán a dobrá nálada jim prýští snad i ušima, ovšem drtivá většina je jich až trestuhodně nevýrazná a snadno zaměnitelná.
Tím, co je ústředním tématem a jakýmsi zenem tohoto anime, je moči. Jsou to koláčky z rýžové pasty, které se dají připravit na tisíc a jeden způsob, a jelikož Tamačina rodina vlastní v obchodní čtvrti Usagijama obchůdek, v němž vyrábí tradičním způsobem moči, neuplyne díl, v němž by Tamako či jakákoli jiná postava nemluvila o moči a hledání tisícídruhého způsobu, jak jej připravit. Mluví se o něm a rozdává se postavám více než málo, až bych řekl, že to začne být postupem dílů poněkud otravné. Kdyby jednotlivé díly mezi sebou byly stejně tak dobře jako s močim provázány i dějově, bylo by to skvělé, ovšem právě nějaký vývoj postav či děje tu silně postrádám. Tvůrci sice zejména ve druhé polovině seriálu zkouší hodit do hry několik dějových linií, ale do uspokojivého konce jich dovedou jen minimum. Bohužel.
Ending je poklidnější, uvolněnější, rytmičtější… zkrátka mnohem příjemnější než opening.
Výstřední opeřenec na scéně
Nyní se zkusím zaměřit na trochu pozitivnější stránku Tamako Market.
Jak už jsem napsal výše, mezi nikterak umně propracovanými postavami lze najít dvě výjimky, které potvrzují pravidlo. Tou první je užvaněný a obtloustlý pták Dera, který přiletěl do Usagiyamy hledat nevěstu pro prince své daleké země, miluje moči, mluví šviháckou řečí a podobně jako farář v Babovřeskách šokuje svým příjmením, jež by se dalo přeložit jako Dera Močihnuss. Je jednoznačně komickou postavou, jež sice leckomu bude lézt krkem a někoho bude zase bavit od začátku do konce, ovšem jen těžko lze tvůrcům upřít dobrý nápad při jeho vymýšlení. Sice si myslím, že po pár dílech už jeho švihácká řeč asi jen málokomu přijde nadále vtipná, málokdo se bude smát tomu, až se po třinácté rozplácne o zem nebo jej někdo hodí o stěnu a že jeho funkce promítače je na hlavu a nedovysvětlená, ale řekněme, že Dera je zkrátka jednou z postav, které se daří trochu povytáhnout Tamako Market z vod jinak těžkého průměru. Stopáž, jakou mu však tvůrci v celém seriálu věnují, je podle mě přemrštěná. Opět – mohla být značně zredukována, přičemž by ušetřený čas mohl být věnován dotažení dějových linek do konce a lepšímu prokreslení postav.
Tou druhou postavou je Anko, sestra Tamako, jež sice není tak nezapomenutelná jako Dera, ale je jednou z těch postav, jejichž dějová linka byla dotažena do zdárného konce. Příběh její mladé školní lásky mi připadal docela fajnový a její pocity uvěřitelné a dobře vystihnuté, jenom škoda, že oproti Derovi či Tamako nedostala tolik prostoru. Stejně tak mě zamrzelo, že hudební kariéra tatínka Tamako, respektive prodavače v obchodě s hudebninami, byla zobrazena jen velmi letmo v pár minutách. A zrovna rozvinutější nostalgická linka by Tamako Market mohla výrazně přilepšit.
 |
| Jména vedlejších postav si pamatuju asi jako jména členů Kelly Family. |
Princi! Ach, můj princi!
Tamako Market, jak už jsem slabě zmínil v jednom z předchozích odstavců, obsahuje kromě dějových linek týkajících se postav z Usagiyamy i linku poněkud exotickou, jejíž náplní je Derovo hledání nevěsty pro prince jeho daleké tropické země. Že je zpracována velmi povrchně, to vás už asi po předchozím textu nepřekvapí, ovšem právě tato linka má být jakýmsi dějovým vyvrcholením celého Tamako Market. Má být, jenže svou vážností, s jakou je prezentována, působí vyloženě sebeparodicky a nechtěně směšně. Bohužel.
Co bych na Tamako Market ohodnotil vyloženě jako opravdu zdařilé, je hudba a animace. Že je animace od studia Kyoto Animation na výborné úrovni, k tomu asi nemá cenu moc co dodávat. Soundtrack však obsahuje poměrně zajímavé skladby s příjemnými, nevtíravými melodiemi, které dění na obrazovce vhodně doplňují, zejména ve scénách, kde hrají hlavní roli vzpomínky či milostné trápení. Pro zástupce žánru slice of life se tato hudba opravdu skvěle hodí.
Verdikt
Tamako Market má sice výstředního, ukecaného a nápaditého ptačího hrdinu, ale to je tak vše, čím dokáže jako zástupce žánru slice of life opravdu zaujmout. Lineárně načrtnuté postavy, mělký scénář, mnoho dějových linek, z nichž je do konce dotaženo jen minimum, rozpačitý konec. Kdo si libuje v žánru slice of life, tomu se to s největší pravděpodobností líbit bude, z pohledu obyčejného diváka mě však Tamako Market nijak nenadchnul, ani nijak neurazil. Čistě průměrná podívaná, na kterou asi brzy z velké části zapomenu.
5/10
Já myslel, že Slice of life je právě o všednosti života, ale i tak jak popisuješ to třikrát vábně nevypadá. Řekl bych, že si to napsal chytlavě a určitě i zajímavě se špetkou humoru. Jinak jsem rád, že si tentokrát věnoval více prostoru hudbě, která je podle mě teď skvěle vystižena. Takže pěkné! (Za případné chyby v pravopisu se předem omlouvám)
Děkuji za komentář. :)
Ano, dá se to tak říct, že žánr slice of life je o výjevech z každodenního života nějaké postavy, ale takový žánr má zpravidla slabší děj nějak vykompenzovat, a to zejména propracovanými postavami, na nichž vlastně stojí. A to se v případě Tamako Market právě neděje.