Divné. To byl asi prvotní dojem, který jsem ze seriálu po zhlédnutí několika dílů měl. Rozhodně bych však neřekl, že šlo o dojem negativní, neboť ona divnost na mě poměrně příjemně zapůsobila.

Co totiž člověka na K kromě názvu předně zaujme, je audiovizuální stránka. Příjemná kresba, v níž převládají odstíny modré, zelené a bílé barvy, dodává atmosféře seriálu takový velmi specifický nádech, který se těžko popisuje. Jako kdyby na vás kresba chtěla zapůsobit dojem, že „bright and happy future awaits you“, a tento dojem téměř ustavičně hrající hudba ještě více umocňuje.

Pokud mi má něco z K významně rezonovat doteď v paměti, pak je to bezpochyby právě hudba. Možná proto, že ji složil člověk, který ještě nikdy předtím neměl tu čest složil k nějakému anime hudbu a neměl příležitost sám sebe nějak významněji vykrádat a skládat hudbu takříkajíc „ze setrvačnosti“, se dá skvěle poslouchat. Obsahuje nevtíravé, rytmické, převážně klavírní skladby s prvky elektroniky a minimalismu, které nejen že se k seriálu perfektně hodí, ale jsou výborné i na samostatný poslech.

Všimněte si, že jsem záměrně nezačal recenzi načrtnutím ústřední příběhové linie. Důvod, proč jsem tak učinil, souvisí také s mým původním dojmem divnosti.

Zápletka K je v podstatě jednoduchá, ale skrývá v sobě pozoruhodný potenciál: mladého Shira, který dosud vedl úplně klidný, obyčejný život, jednoho dne napadnou členové klanu HOMRA, kteří jej obviní ze zabití jednoho z jejich členů a chtějí se pomstít, ovšem Shiro je nečekaně zachráněn tajemným mužem s katanou, který – jak se zdá – je též posedlý vlastní pomstou a též má podezření, že má Shiro s důvodem jeho pomsty něco společného. Otázek mnoho, ale jak z téhle šlamastyky ven? Jak to vyřešit?

Takový námět, jak určitě uznáte, má v šikovných rukou scenáristů opravdu co nabídnout. Je však opravdu politováníhodné, že scénář ke K je oproti téměř dokonalé audiovizuální stránce až nečekaně slabý, děravý a nezajímavý. Ze začátku seriálu to tak úplně zřejmě vypadat nemusí, ovšem s přibývajícím počtem epizod si nelze nevšimnout, že žádná gradace děje nepřichází – v seriálu se jakoby „nic neděje“. Divák si klade čím dál více otázek, ale odpovědí na ně se mu nijak nedostává. Postavy sice mezi sebou různě interagují – mají mezi sebou různé konflikty a řeší různé situace –, ale vůbec svým konáním neposunují děj dopředu, nerozmotávají vlákna Shirova problému. Konflikty jsou malicherné, vesměs by se to dalo považovat jen za takové vzájemné pošťuchování se, a pokud mezi sebou postavy něco řeší, pak jsou to vesměs záležitosti jako výběr jídla, kam a za kým se dnes pojede nebo je to prostá konverzace o každodenních záležitostech. Opravdu jen málokdy jsem měl pocit, že se postavy baví o něčem, co bude mít zásadní vliv na hlavní zápletku.

Protože se jedná o postavy převážně schematického rázu (zmatený, nevinný chlapec, který si nemůže na nic, co mu je vyčítáno, vzpomenout + pomstychtivý bojovník + uřvané kawaii zavazadlo, nutný ženský a fanservisový prvek), o propracované psychologii postav se tu rozhodně mluvit nedá. Nápad se sedmi králi a klany, kteří si v budoucnosti rozdělili Japonsko, je sám o sobě zajímavý a nabízí se tu jistá paralela s americkými městskými gangy v 50. letech minulého století, ovšem že by tvůrci pronikli do hloubky tohoto nápadu a blíže osvětlili např. něco více o vedlejších postavách, které nemají tolik prostoru (ale jsou daleko zajímavější než hlavní postavy), nebo něco z historie tohoto nového světa, zvláštních schopnostech členů jednotlivých klanů a jejich králů, specifikách života v této vizi budoucnosti? Bohužel, vysvětlování je v K opravdu pramálo.

K se rozhodně nedá zaškatulkovat mezi úplně obyčejná anime. Má velmi zajímavou, nevšední a povedenou audiovizuální stránku – a hlavně nápad, což je něco, co spousta jiných anime postrádá. Rozhodně jsem neměl při sledování seriálu pocit, že tvůrci neměli žádné vize či nápady a pouze fušersky vytvořili seriál dle námětu, který si vymyslil producent. Co však tahle zmiňovaná pozitiva výrazně sráží dolů, je slabý scénář s mnoha nejasnostmi, který nedokáže onen nápad divákovi „prodat“ a který operuje s příliš archetypálními (v rámci anime obecně), málo propracovanými postavami. Přiznávám však, že i přes všechna vypsaná negativa mám ze seriálu pozitivní dojem a na potvrzenou druhou sérii se těším, neboť (možná trochu bláhově) doufám, že se autoři poučí z chyb první řady a leccos z nezodpovězených otázek první řady zde zodpoví.