Babu
Jméno: Bára U.
Věk: 19 (’94)
Historie: Ráda bych začala nějak originálně, avšak i moje první seznámení s anime probíhalo formou dobrovolného vstávání v neděli ráno a nedočkavého poskakování před televizí, než začne známá znělka a já budu moct spolu s Petrem Kolářem zpívat: „Já chtěl bych být ten nejlepší…”
Ano, Pokémoni, později Digimoni a Beyblade byly první tituly, které bych si mohla přidat do pomyslného listu zhlédnutých anime. Jak šel čas, ztratila jsem o žvatlající příšerky a nepříliš chytré, ale přátelství a cestě za svým snem všeobětující hochy zájem. O nejnovějších anime jsem měla jakžtakž přehled prostřednictvím mé nejlepší kamarádky, která byla jednu dobu velice zavilou fanynkou, ovšem žádné ve mně nevzbudilo patřičný zájem a nadšení. Až jednou jsem, z nudy a znechucená západními seriály plných odbarvených afektovaných hrdinek se zápletkou jako přes kopírák, dala šanci něčemu „jinému“, přepla na stanici Animax a zhlédla první díl série Death Note. Tento seriál mě naprosto nadchl ve všech aspektech, takže jsem se mezi anime tituly snažila najít něco podobného. Postupem času jsem však přišla na to, že krása anime spočítá právě v té rozličnosti žánrů, a stal se ze mě nadšený anime divák, vždy připravený objevovat něco nového.
Preference: Jediné anime, které jsem viděla s českým dabingem, bylo už zmíněné Death Note. Tohle byl snad jediný slušný dabing, na který jsem narazila. Co se týče Bleache a hlavně Naruta, chápu, že pro mladší fanoušky může být čtení titulků obtížné, ale proč musí Naruto mluvit jako třicetiletý chlap?
Preferuji tedy anime v originále, nejčastěji s anglickými titulky, jednoduše proto, že bývají kvalitnější a lze je lehko sehnat. Japonština se mi líbí natolik, že přemýšlím o jejím studiu, a mám za to, že výkony většiny japonských seiyuu se nedají s americkými dabéry vůbec srovnat.
Co se týče žánrů, jak jsem psala výše, jsem otevřená snad všem žánrům (jediné, co opravdu nevyhledávám, je hentai). Anime si vybírám podle nálady, má nejoblíbenější anime jsou však nejčastěji ze žánrů thriller, záhady, akční a psychologické. Nejsem úplně fanynka harémovek a takzvaných „slice of life“, ovšem nepohrdnu ani jimi, když jsou dobře zpracované.
Oblíbené tituly: Death Note, Code Geass, Ergo Proxy, Gintama, Mirai Nikki, Steins;Gate, xxxHOLiC, Sayonara Zetsubou Sensei, Neon Genesis Evangelion, Higurashi, Mononoke, Phantom: Requiem for the Phantom, Darker than Black…
Larky
Jméno: Ondřej K.
Věk: 22
Historie: Mé první krůčky v anime začaly, tak jako u mnohých, sledováním podivných potvůrek bojujícím proti sobě v jejich fiktivním světě. Pokémoni, ač je dneska neberu nijak vážně, postavili jakýs takýs základ pro mé pozdější sledování anime ve velkém stylu. A tím „pozdější“ myslím několik dlouhých let, ve kterých jsem nejen japonskou animovanou tvorbu, nýbrž celou asijskou kulturu úspěšně ignoroval. Díky jednomu administrátorovi nejmenovaného fóra jsem ale nakonec k anime opět našel cestu. A nejen to. Zamiloval jsem se do něj. Oním adminem doporučený Elfen Lied jsem zkoukl během jednoho dne. No a pak to šlo ráz na ráz, seriál za seriálem, film za filmem.
Preference: Vše sleduji v původním znění s anglickými a občas i českými titulky. Mám rád jak staré, tak ty nové seriály, byť trend posledních let, kdy forma výrazně vítězí nad obsahem, mi neříká tolik, jako kdyby tomu bylo opačně. Vždy mi jde v první řadě o scénář, o postavy, o dialogy. Animace, hudební podkres, zvuky apod. jsou samozřejmě důležité také, ale reprezentují věci, které já osobně beru jako důležité až v druhém plánu jednotlivých anime. Díky tomu, že mám už poměrně slušně nadíváno (několik set serií a filmů a pořád jedu dál) mi zabraňuje jen nekriticky pokyvovat hlavou nad chybami a nelogičnostmi. Z toho tedy vyplývá, že často, hlavně k novým sériím, jsem velmi kritický. Nebojím se seriálům dát nízké hodnocení a poté si ho samozřejmě patřičně obhájit.
Oblíbené tituly: Mushishi, Fullmetal Alchemist (2003), Baccano!, Wolf’s Rain, Cowboy Bebop, Code Geass, Kanon, Clannad, Shin seiki Evangelion, Hachimitsu to Clover, Berserk, Seikai no Monshou, Haibane renmei + filmy pana Miyazakiho a Byousoku 5 Centimeter.
Hromino
Jméno: Jan H.
Věk: 18
Něco o mně: Těžko říct, zda bych o sobě mohl prohlásit, že jsem viděl mnoho anime, ale co o sobě s naprostou jistotou mohu napsat je to, že jsem čím dál více náročnější divák. A taky pěkně zlá potvora, která píše recenze tím raději, čím víc může na daném anime nalézt chyb. Ryze pochvalné recenze píši opravdu hodně zřídka.
Na jaká anime koukám nejraději a nejčastěji? Ty, u nichž mě především zaujme příběh a postavy. To první především. Nejednou se mi stalo, že jsem anime se sebelepší grafickou stránkou poslal k šípku jen proto, že mě právě onen příběh a postavy nezaujaly. Je pravdou, že pokud se tak nějak zběžně ohlédnu za všemi svými dosud viděnými anime, převažují mezi nimi především zástupci žánru šónen. To však ale rozhodně neznamená, že se mi nelíbí třeba rabukome, že jo.
Velikou roli u mě při sledování anime hraje také hudba a vše, co k ní patří – OST, openingy, endingy. Kolikrát se stává, že u mě dokáže zlepšit dojem z daného anime právě ona. A pokud mi na anime přesto nezlepší názor, ale líbí se mi, pak jsem danému anime aspoň vděčný za nějaké to hudební ukájedlo. :)
Historie: Samozřejmě prvním kontaktem s japonským anime – asi jako u většiny současníků mé generace – bylo sledování Pokémonů vždy o víkendu brzy ráno. Ano, má dětská seriálová láska. A jak to bylo dál? Ve zkratce: Pokémon → Digimon → Beyblade → Princezna Mononoke → Cesta do fantazie → Death Note → Elfen Lied → Naruto → … no, pak už začalo opravdu živelné sledování anime. :)
Oblíbené tituly: ze seriálů kupříkladu Berserk, Gintama, Hunter x Hunter, Baccano!, Code Geass, Fullmetal Alchemist, Haruhi Suzumiya etc., z filmů všeobecně ty od Studia Ghibli plus filmy Satoshiho Kona plus… no, ještě pár dalších.
Son Goku ssj4
Jméno: Jan V.
Věk: ročník ’88
Něco o mně: Prozatímní vysokoškolský student v Brně na strojní fakultě se zájmy o anime, fotografování, klavír, volné přemýšlení, japonštinu a excentricitu. Mám – rád – spánek.
Na anime se v 95% dívám v originálním znění (japonština/korejština) s anglickými titulky od známých a oblíbených grup (Commie, gg, Frostii, Hadena, WhyNot, Unlimited Translation Works, SS-Eclipse), nebo z 5% sleduji nenáročné na text čistě v originále bez titulků.
Historie: Píše se rok 1999 a na německém RTLII se pohybuje cosi animovaného. Poté zjistím, že to dávají i na Cartoon Network. Ano, jedná se o mé první anime, all hail Dragon Ball Z. Mimo klasiky jako je Johny Bravo, Dexter’s Lab, Ed Edd and Eddy jsem se zamiloval na první pohled právě do onoho zlatovlasého hrdiny. Do nějakého roku 2004 jsem netušil, že by existovalo něco jiného než stupidní Pokemon, Digimon a Beyblade, kterými nás zásobovala Nova. Poté jsem objevil skvost Shakugan no Shana, následován Ouran High School Host Club (do této doby naprosté TOP anime), Mushi-shi, Kenshin, Shinigami no Ballad a znenadání se to rozjelo. Anime přibývalo, poznal jsem studio Ghibli, Clamp a nemohl jsem z toho spustit oči. Prakticky jak dnes (konec májského kalendáře), avšak už trochu střídměji a vybíravěji.
Oblíbené tituly: Těžko říci. Mělo by to zde působit jako lehké představení, ne encyklopedie, proto bych se zaměřil jen na ty starší. Dragon Ball Z, Ouran, Kenshin, xxxHOLiC, Tsubasa Chronicle, One Piece, Maison ikkoku, Ah! My Goddess, Golden boy a další. V této době už bohužel neexistuje nic jako „Top 5“ či „Top 10“.
Z anime filmů: Prakticky všechny Ghibli filmy (Porco Rosso, Laputa, Howl, Kiki) krom posledního Ponya. Dále mezi naprosto fantastické řadím dívku, která vidí smrt, a to všechny díly Kara no kyoukai, poté ultimátní Suzumiya Haruhi no shoushitsu, Katanagatari, Trigun, Toki o kakeru shoujo a další.
